Učebnice kulturálních studií Angely McRobbie je zasvěceným úvodem do široké problematiky dnes už etablované komunikační vědy. Kapitoly věnované důležitým postavám kulturálních studií jsou velmi aktuálním představením klíčových badatelů a současně uvedením do jejich konceptů. Publikace je určena zejména pro studenty komunikačních věd a odbornou veřejnost. 240 stran.
Sborník deseti příspěvků se věnuje moderním, antropologickým přístupům v historickém bádání. Ústředním tématem úvah příslušníků mladší badatelské generace jsou gender a lidské tělo, s důrazem na tělesné vnímání sebe sama, na stereotypní pojímání vývojových fází lidského života (dětství, stáří) či na předmoderní porodní praktiky. Druhý tematický okruh se zabývá problematikou politické reprezentace v raném novověku, především v městském a aristokratickém prostředí, a otázkám vymezování se mocenských elit vůči ostatním sociálním vrstvám a skupinám. 272 stran.
V historii západní kultury se často objevují sklony k hromadění informací, ať už se jedná o seznamy svatých, výčty bájných zvířat či léčivých rostlin a popisy králem vlastněných pokladů. Závrať nad seznamy může být omamující jak pro čtenáře, tak pro autory. Poetika seznamů se objevuje napříč v celé historii literatury. Mezi autory, kteří výčty ve svých dílech používali, se řadí Homér, Joyce, Dickens a Kipling, jakož i autoři moderní či postmoderní, jako například Whitman, Pynchon či Calvino. Umberto Eco pojednává o fenoménu seznamů z literárně-vědného i historického hlediska a jednotlivé ukázkové výčty dokládá bohatým obrazovým doprovodem. 408 stran.
Sborník obsahuje příspěvky z 27. ročníku sympozia k problematice 19. století, pořádaného Ústavem pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s Archivem města Plzně. Příspěvky autorů zabývajících se všemi oblastmi kulturní historie (historiků, historiků umění, literárních historiků, hudebních vědců, etnografů ad.) zpracovávají kontakty české kultury s exotikou, literární i umělecké projevy českých cestovatelů, způsoby, jakými česká společnost vnímala vše, co přesahovalo hranici jejího běžného života, exotické prvky v architektuře a řadu dalších témat. Textovou část doplňuje obrazová příloha a německá resumé. 524 stran.
V této knize se můžeme seznámit s nejvýznamnějšími objeviteli všech dob i kontinentů. Autor nejprve probírá problematiku měření času a vznik příslušných přístrojů. Pak přichází na řadu cestování po souši, sestavování map, mořeplavectví a objevování nových světů se všemi důsledky pro život tehdejšího západního světa. V kapitolách o dějinách poznání přírody se seznamujeme s astronomy, přírodovědci, lékaři, matematiky, fyziky i se vznikem vědeckých společností a počátky mezinárodní vědecké spolupráce. Kniha má encyklopedický charakter a čtenář v ní nalezne množství faktů a myšlenek z nejrůznějších oborů. 824 stran. Edice Obzor.
Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), známý jako Paracelsus, žil a působil na hranici mezi středověkem a moderní dobou. Byl současníkem Lutherovým a nepřítelem tradičního lékařství, postrachem univerzit, vojenským ranhojičem a alchymistou. Mýty o něm, počínaje jeho léčením ze záhrobí v Salcburku 19. století až po jeho faustovský obchod s ďáblem s cílem nabýt ztracené mládí, přetrvaly mnohem déle než jeho skutečný příběh. Kdo však byl Paracelsus opravdu, čemu skutečně věřil a co praktikoval. 488 stran.
Francouzský historik moderních dějin Robert Muchembled se ve své vědecké práci zabývá společenskými dějinami, antropologií moci, kriminality a materiálního života v období let 1400-1789, zejména v pařížské oblasti. Na úspěšné studie dějin čarodějnictví navázal analýzou obrazu ďábla a podobami Zla v západní civilizaci 2. tisíciletí. Kniha Dějiny ďábla je originální rovněž ve zkoumání vztahů mezi kulturou, pojímáním těla, společenskými vazbami a zobrazováním Zla. Prizmatem obrazu ďábla autor pozoruje a probírá všechny kulturní a intelektuální projevy západní společnosti (literaturu, film, komiksy, výtvarné umění apod.).
Publikace není klasickými dějinami umění. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Vysvětkluje jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob. 440 stran.
Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy (Argo 2005). Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. 456 stran.
Publiace seznamuje s významem i historickým, literárním, společenským a obecně kulturním vývojem galantnosti. I když bývá galantnost tradičně spojována s Francií, kde se skutečně rozvinula a stala nepsanou normou pro život nejprve dvorské a postupně veškeré aristokracie a společenských elit především v druhé polovině 17. a v 18. století. Její význam a vliv přesahují časové i geografické omezení. 344 stran.
